Historie kapely

Začneme od konce. V roce 2012 skupina Unisono oslavila 25 let své existence. A jakoby pokropená živou vodou začala zase zkoušet i vystupovat. Koncem roku 2014 pak natočila skvělé CD Vzpomínky na budoucnost a o dva roky později „bestofku“ Starý album.

Rok 2018 přinesl dvě zásadní události. Tou první je další album, pojmenované Sedm životů. Druhou pak koncertní oslava Lukšových šedesátin, která na jedno pódium po 30 letech vrátila Unisono a Inu Urbanovou. Všichni přítomní si pochvalovali, jaký to byl nářez. Uvidíme, jestli se z toho něco vyvine. Možné je všechno.

A teď už popořádku. Skupina Unisono vznikla v roce 1987 okolo hráče na klávesové nástroje Petra Štěpánka (ex Odyssea), který ke spolupráci přizval pražské hudebníky Eduarda Šejnohu (bicí, ex Orient) a Pavla Sádlíka (baskytara, ex Karamel) a královéhradeckého kytaristu Vlastimila Lukšíka. Na pětici skupinu doplnil hrající manažer Jindřich Šafařík (klávesy, kytara).

Repertoár skupiny – originální směs rockových vypalovaček, pomalých balad a chytlavých hospodských odrhovaček, vždy se silnými melodiemi – stál především na Štěpánkových písničkách. Od kapel podobného zaměření se Unisono odlišovalo dokonalým profesionálním technickým zázemím. Přestože skupina působila především ve východních Čechách, spolupracovala se špičkovými zvukaři z Plzeňska (Jiří Zýka, Milan Chlad). Na ně pak navázal další vynikající zvukař Jiří Nikl. Úspěch se dostavil prakticky okamžitě. Vysoká návštěvnost produkcí Unisona byla pro pořadatele zárukou kasovního úspěchu.

V průběhu roku 1988 se skupina profesionalizovala a navázala spolupráci se zpěvačkou Jiřinou (Inou) Urbanovou. Po roce ale odešla nejen Urbanová, ale spolu s ní i Šejnoha, Sádlík a kytarista Zdeněk Šulc, který na několik měsíců vystřídal Lukšíka. Nahradili je bubeník Václav Soukup (ex Odyssea) a hradecký baskytarista Jan Dürrer. To všechno na pozadí společenských změn roku 1989. V tomhle složení kapela natočila své první album Rock Music.

V roce 1992 došlo k poslední výměně rytmiky. Ze skupiny Syrael přišli o půl generace mladší hudebníci Radek Štecker (baskytara) a Ladislav Vašíček (bicí). Na druhý pokus pak Unisono definitivně opustil také Jindřich Šafařík. Od té doby skupina hraje ve stále stejném čtyřčlenném obsazení a v tomto složení také natočila všechna svá další alba.

Skupina Unisono byla zvláště v první polovině své existence skvěle fungujícím profesionálním „podnikem“. Ke spokojenosti fanoušků, pořadatelů i samotných hudebníků. Koncem 90. let ale přišly další aktivity – podnikatelské, společenské a politické. Skupina vystupovala spíše sporadicky, nikdy ale nepřestala existovat.